XLVII. Bledý měsíc nad lesy

Jaroslav Vrchlický

XLVII.
Bledý měsíc nad lesy Bledý měsíc nad lesy
 hoří jako lampa duchů, v hloubi i skal nad tesy, nikde vánku ani ruchu. Chtěl bych věru jako on dávno mrtvý v dál se řítit, v lidstva bouř a stálý shon.shon jak on svítit, svítit, svítit! Vím, žár slunce lepší jest, vydá víc pro život země; avšak měsíc v středu hvězd plá tak důvěrně a jemně. Slunce živé – mrtvý on, ono živí, on však léčí, šťastný byl bych v lidstva shon takou hovořiti řečí. Těšit zem – plout nebesy, vzbouzet sen a křísit tuchu.. Bledý měsíc nad lesy hoří jako lampa duchů. 75

Kniha Písně poutníka (1895)
Autor Jaroslav Vrchlický