XLVII. Bledý měsíc nad lesy

Jaroslav Vrchlický

Bledý měsíc nad lesy hoří jako lampa duchů, v hloubi i skal nad tesy, nikde vánku ani ruchu. Chtěl bych věru jako on dávno mrtvý v dál se řítit, v lidstva bouř a stálý shon jak on svítit, svítit, svítit! Vím, žár slunce lepší jest, vydá víc pro život země; avšak měsíc v středu hvězd plá tak důvěrně a jemně. Slunce živé – mrtvý on, ono živí, on však léčí, šťastný byl bych v lidstva shon takou hovořiti řečí. Těšit zem – plout nebesy, vzbouzet sen a křísit tuchu.. Bledý měsíc nad lesy hoří jako lampa duchů.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

zvon, varhany, zvuk, znít, hlahol, ston, zvonice, tón, žalm, chorál

510. báseň z celkových 531

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. O PŮLNOCI. (Adolf Brabec)
  2. JAK DŘÍVE ZAS... (Karel Babánek)
  3. Harmonie. (Adolf Brabec)
  4. KLEKÁNÍ. (František Taufer)
  5. XIII. (Karel Sabina)
  6. V MÉ NOCI MĚSÍC NESVÍTÍ... (Roman Hašek)
  7. Pohřeb Alaricha. (Jaroslav Vrchlický)
  8. PO KLEKÁNÍ. (Jan Opolský)
  9. Svítání. (František Táborský)
  10. POTĚŠENÝ SIROTEK. (Václav Jaromír Picek)