LIX.
Chmurný večer, plný stínů
Chmurný večer, plný stínů
s jizby stropu padá,
z venčí v mlhy šerém klínu
kmitají se lada;
sem tam vrba nakřivená,nakřivená
jako v smutku stará žena
nad potok se chýlí;
chmurný večer, plný stínů,
v komíně to kvílí.
V dálném kraji na hospodě
sedím sám a chorý,
s večerem tím zcela v shodě
v duši stínů sbory.
Přede mnou chléb okoralý,
s vínem tmavým pohár malý
nedotknutý posud.
V dálném kraji na hospodě,
kam mne zavál osud.
Hospodář v tom vejde starý,
hlavou kyne, zdraví,
prchá za stínem stín tmavý,
na stůl světlo staví;
prostý kahan hrubé práce,
95
v něm však světlo kmitá sladcesladce,
přede mnou tak stojí.
Hospodář juž zmizel starý,
sám jsem s dumou svojí.
Prostý kahan – malé světlo,
ale jaké divy!
V duši mé cos náhle zkvětlo,
vítej, svite snivý!
Jízba přítulná být zdá se,
družný tikot v hodin hlase
jest jak starý známý –
Prostý kahan, malé světlo,
jak to hraje s námi!
A již sahám po té skývě
a již koflík zvedám,
černým stínům v duše nivě
zvítěziti nedám.
Tvrdý chléb je – trpké víno,
v mysli náhle sladce, líno,
vari! touho smutná!
A již sahám po té skývě,
ona i číš – chutná!
Skoro cítím se jak doma,
víno zdá se sladší,
ba, již píseň hraje rtoma,
sotva srdcí stačí.
A ten zázrak a ta změna!
světlem v jizbě způsobena
v kahanu tom prostém,
skoro cítím se jak doma
lásky boží hostem.
96
Zdrávo světlo na kahanu,
v duši zbouzíš světlo!
Tebou silný jsem a planu,
zmizelo, co hnětlo.
Vari stíny, vari chmury,
upomínek šedé můry
v kouty stropu zmizte!
Zdrávo světlo na kahanu
zářící a čisté!
Zřím, jak mluví k duši hmota,
když se v shodě střetnou;
radost, síla, zpěvná nota
z objetí jich vzletnou.
Sám a sám v tom kraji cizím
žiju duše žitím ryzím
a se vznáším k výši.
Zřím, jak mluví k duši hmota,
v zdar jim zvedám číši!
97