LXV. Kapko žluče, v moji duši,

Jaroslav Vrchlický

Kapko žluče, v moji duši, odkud steskla’s tam? S hořkostí, jak srdce buší, já mu naslouchám. Zda to láska pohrzena, zrada přátel jest? Touha mrtvá, nedosněná, uražená čest? Pouze cítím, jak se plíží jed ten krví mou, jak mi hrdlo stiská, tíží, oči plní tmou. V nápoji mém, chleba skývě stará hořkost zas, bolí každý květ mne v nivě, raní každý hlas. Co to spláchne, zda to smyjí slzy nebo krev? Můž’ tu zahnati v dál zmiji vroucí ňader zpěv? Roztaje na ústech ženy sladkým polibkem, či snad v azur ohvězděný zmizí věštným snem? Nevím, tupě dál se řítím v šílené jak hře – jen tu krůpěj žluče cítím, jak tam v hloubi vře.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

679. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Tys lotos můj, ty květe nad vše milý, (Rudolf Mayer)
  2. 3. Odkud zápal ten horoucí, (Jaromír Březanovský)
  3. Přeměny. (Adolf Heyduk)
  4. Ó holubičko mého opojení, (Xaver Dvořák)
  5. Pěl skřivan... (Rudolf Richard Hofmeister)
  6. IV. Jak říci tobě slovem smrtelným, (Jaroslav Vrchlický)
  7. NI SLZY VÍC! (Otakar Auředníček)
  8. PODZIMNÍ MELODIE. (Jaroslav Vrchlický)
  9. ZPĚV V JESENI (Jaroslav Vrchlický)
  10. ***   Tak přivři oči; zář jich, jež se třese, (Otakar Auředníček)