C. Jak jdu lesem, polem sám,

Jaroslav Vrchlický

Jak jdu lesem, polem sám, cítím, že již umlkám. Květem zvadnu, plodem spadnu s žití stromu v náruč tmám. Málo vrozený jen cit brání se, chtěl dál by žít, zbytek mízy, dost snad ryzí, chtěl by rašit, na květ mít. Co tak o tom květu sním, za sebou zrak zlobný zřím: „Chudý kvítek, smutný zbytek staré slávy, co jen s tím?“ Než být jiným v žert a smích, dovol, Pane, abych ztich’, při mém díle v plné síle aby posel tvůj mne stih’! Slední ješitnosti sen, slyšet vlastních větví sten a řeč lidí, pád již vidí: „Byl to přece pěkný kmen!“

Patří do shluku

kovadlina, perlík, kovář, kladivo, kovárna, železo, bušit, kovat, výheň, měch

257. báseň z celkových 282

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Svěcení. (Jan Baptista Vladyka)
  2. SMÍR. (Antonín Sova)
  3. Brevíř duše. (Jaroslav Vrchlický)
  4. člověk s krajícem (Stanislav Kostka Neumann)
  5. None (Svatopluk Čech)
  6. Kukaččino volání (Stanislav Kostka Neumann)
  7. KOVÁŘ A SMRT (Jaroslav Vrchlický)
  8. U praménku. (Simeon Karel Macháček)
  9. VŽDY! (Jaroslav Vrchlický)
  10. Rýč a pluh. (Adolf Heyduk)