C. Jak jdu lesem, polem sám,

Jaroslav Vrchlický

C.
Jak jdu lesem, polem sám, Jak jdu lesem, polem sám,
cítím, že již umlkám. Květem zvadnu, plodem spadnu s žití stromu v náruč tmám. Málo vrozený jen cit brání se, chtěl dál by žít, zbytek mízy, dost snad ryzí, chtěl by rašit, na květ mít. Co tak o tom květu sním, za sebou zrak zlobný zřím: „Chudý kvítek, smutný zbytek staré slávy, co jen s tím?“ Než být jiným v žert a smích, dovol, Pane, abych ztich’, při mém díle v plné síle aby posel tvůj mne stih’! Slední ješitnosti sen, slyšet vlastních větví sten a řeč lidí, pád již vidí: „Byl to přece pěkný kmen!“ 160

Kniha Písně poutníka (1895)
Autor Jaroslav Vrchlický