In memoriam.

Jaroslav Vrchlický

Byl statný děd(J2m) a sám o sobě říkal(J3f) že hlídá svět(J2m) a umírat se zvykal(J3f) A denně vycházel před otců starý dům(J6m) do svojí zahrady již leta pěstil sám(J6m) a patřil na řeku a patřil ku horám(J6m) Vše stejné jako kdys a podlehával snům(J6m) Až já tu nebudu snad mojich vnuků ruch(J6m) zde bude rozléhat se prázdnou silnicí(J6m) Zřel k slunci zamyšlen pln naděje a tuch(J6m) ač říkal Nevěřím byl v hloubi věřící(J6m) A časem pomalu kol něho změněn svět(J6m) jen onen hřbitov tam vždy nějak blíž mu byl(J6m) jak vše lze chápati a všemu rozumět(J6m) tak on to pochopil a klidně ve všem žil(J6m) Do křesla praděda jenž dřív tu sedával(J6m) se stulil odhodlán svět nemůž více dát(J6m) pro dceru pro syna co mohl stranou dal(J6m) pro ženu úsměv jen a touhu vytrvat(J6m) Však vzadu starý Řip mu k duši mluvil též(J6m) i orná lícha ta zkad ustoupil již kmet(J6m) v něm pravda života kol zisk jen klam a lež(J6m) a lid jejž miloval pod jarmem těžkých běd(J6m) Tu révu řezaje tam broskev vida kvést(J6m) po zídky špalíru on zamyslil se tich(J6m) rád jeseň vítával i nové vesny zvěst(J6m) a mudrc v přírodě jen usmál se a vzdych(J6m) Tak leta znal jsem ho Byl celý ryzí muž(J6m) Jak pýchou zaplanul mu bohatýrský zrak(J6m) co kolem plesala mláď hochů dívek druž(J6m) i moje v středu jich zřel tiše do oblak(J6m) Zřel ve svém životě ten moment jediný(J6m) jak hřměly hmoždíře jak v plesu každá ves(J6m) když balvan urvaný ze Řipu hlubiny(J6m) v divadla základy jak ve triumfu vez(J6m) Tu doufal zajisté co nestih stihne syn(J6m) a v této naději šel na výměnek svůj(J6m) a dlouhá léta zřel vznik zory noční stín(J6m) a vždycky povzdech si Bůh Čechy opatruj(J6m) Byl statný děd(J2m) a sám o sobě říkal(J3f) že hlídá svět(J2m) a umírat se zvykal(J3f)

Patří do shluku

jaro, vzpomínka, mládí, květ, vesna, kvést, zkvétat, jarní, rozkvést, jeseň

649. báseň z celkových 680

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ČERVEN. (Karel Toman)
  2. Na Řipu. (Karel Babánek)
  3. IV. Dvanáct pláče z věže, (Adolf Heyduk)
  4. DNES MÉ SRDCE NETOUŽÍ UŽ... (Josef Kalus)
  5. Cizí kraj. (Bohuslav Květ)
  6. Bílý bez. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Smutek. (Adolf Brabec)
  8. KDYŽ KVETE ČERNÝ BEZ... (Ferdinand Tomek)
  9. PŘED DOMEM CHARLOTTY VON STEIN. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. K čemu lítostiti? (Adolf Heyduk)