Štěrk.

Jaroslav Vrchlický

Jen plné, těžké, ryzí zlato chtěl z hlubin duše své bych rvát, což mohu věru někdy za to, že prostý štěrk mi v dlaně pad’? Měl sílu bych jej odhoditi, po různu takých najdeš kdes, však hlednu blíže a on svítí, ryh třpytných v sobě tají směs. A rýhy ty se v arabesky tak divně pletou do kola, tu stříbrem planou jejich lesky, tam živé zlato plápolá. Jen v prášku ovšem, zlato přece, i zvedám zbožně i ten štěrk, když kus ne, aspoň písek v řece snad stačí na milenky šperk. A také dobře, nestačí-li, toť básníkův jak ideal: mne aspoň bavil krátkou chvíli, a přece kmitl se a plál!

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

251. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Vášním. (Jan Daniel Korvín)
  2. Uklidnění. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Nápis na starý pohár. (Jaroslav Vrchlický)
  4. DĚDICOVÉ SV. GRALA (Jaroslav Vrchlický)
  5. SVÉMU NADŠENÍ (Jaroslav Vrchlický)
  6. Poklad. (Adolf Heyduk)
  7. PÍSEK Z MOŘE. (Antonín Klášterský)
  8. Po přečtení listu, v němž mi vypravovala své sny. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Nech vzplanout! (Xaver Dvořák)
  10. Zlaté desky. (Alfons Breska)