Pohádko mládí...

Xaver Dvořák

Pohádko mládí, milounký kraji, sotva tě více oči mé znají, co na tě sivý ulehl mráz, jeseně dech ti s hlavy květ střás. Stříbrné lesy v dávné jak báji rubíny hoří, perlami hrají, jen se jich dotkne slunečný jas, jak by svět hvězdný plál v nich a has. Kapli i obraz zavály sněhy – jenom to oko nebeské něhy nemohly zakrýť – žár jeho cítím; plný je štěstí, vůně a taje, jako když kolem máje dech vlaje, zářemi do snů, provází žitím.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

361. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DÍTĚ. (František Kvapil)
  2. POHÁDKA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Sanice. (František Serafínský Procházka)
  5. Sněhulka. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Jarní. (Herma Pilbauerová)
  7. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  8. PADÁ MLHA... (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. Zimní noci. (Rudolf Bort)
  10. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)