Requiescant!

Xaver Dvořák

Requiescant!
Juž zrnko poslední mně z ruky padlo a upomínky žalné mrazem schladlo v mém nitru svaté náhle nadšení; ach, poslední? proč ptám se v zachvění? A kolem jakoby se temno kladlo a rosou v oko mé se zvolna kradlo: proč myslím na vás spáči umdlení, jež v mukách čekáte své vzkřísení? Nad trýzní vaší soucitem se chvěji: ó Matko, pomoz v jejich beznadějibeznaději, jich zmírni muka a ztiš bolesti, buď edenu jim blízkou předzvěstí....předzvěstí... Snad jednou někdo, duše opuštěné, se na mě v chvíli své též rozpomene. 59

Kniha Zlatou stezkou (1888)
Autor Xaver Dvořák