Requiescant!

Xaver Dvořák

Juž zrnko poslední mně z ruky padlo a upomínky žalné mrazem schladlo v mém nitru svaté náhle nadšení; ach, poslední? proč ptám se v zachvění? A kolem jakoby se temno kladlo a rosou v oko mé se zvolna kradlo: proč myslím na vás spáči umdlení, jež v mukách čekáte své vzkřísení? Nad trýzní vaší soucitem se chvěji: ó Matko, pomoz v jejich beznaději, jich zmírni muka a ztiš bolesti, buď edenu jim blízkou předzvěstí... Snad jednou někdo, duše opuštěné, se na mě v chvíli své též rozpomene.

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

272. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Pohled k domovu. (Adolf Heyduk)
  2. Matičko, milá matičko, (Irma Geisslová)
  3. Ó matko má, když na tě zpomínám, (Irma Geisslová)
  4. MATCE. (Adolf Brabec)
  5. Vábení. (Adolf Heyduk)
  6. Jak je sladko trpět, naříkat, (Josef Holý)
  7. Mare amaritudinis! (Xaver Dvořák)
  8. Duma zimní noci. (Adolf Heyduk)
  9. SVATVEČER. (František Taufer)
  10. Stojím na Tvé svaté zemi... (Adolf Heyduk)