Ó matko má, když na tě zpomínám,

Irma Geisslová

Ó matko má, když na tě zpomínám, tak prudký bol mé srdce prorývá, a divno mi, jak bych se dívala na lebku, jež se mrazně usmívá. – Kdy zpomínajíc na tě k večeru, zrak bez důvěry v modro pozvedám, ret šepce: což je navždy ztracena? – už se s ní více nikdy neshledám? – A žádná nezvučí mi odpověď ni od jara, ni v tichu od zimy – nu ovšem, věčnost k lidem něma je, a tvoje víra, matko, schází mi.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

1198. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MATCE. (Adolf Brabec)
  2. Zapomenout. (Bohdan Kaminský)
  3. VZPOMÍNKA. (Adolf Brabec)
  4. Matička mi děla ve snu: (Irma Geisslová)
  5. Matičko, milá matičko, (Irma Geisslová)
  6. DOMA. (Bohdan Kaminský)
  7. VZPOMÍNKA NA MATKU. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Requiescant! (Xaver Dvořák)
  9. Mare amaritudinis! (Xaver Dvořák)
  10. SVATVEČER. (František Taufer)