Mater misericordiae.

Xaver Dvořák

Mater misericordiae.
Nad vírem světů schýlen jsem se díval v tu propasť lidských srdcí; jak se chvějíchvějí, já slyšel stonem vzdechů, beznadějí a utrpeníutrpení, jak v nich hřímá příval. Hlas jejich v jeden výkřik divě splýval i bouři překřik’ a jak nad peřeji se moří vznášel mračna pochmúrněji vždy výš – kraj celý víc se stmíval. V mou duši bolesť nevýslovná lehla – Tu náhle mračnem tím zář jasná šlehla, zem chvěla se – a hlas Tvůj, Matko, sladký já slyšel znít: „O vzdechy, srdcí stony, zas klesněte zpět v ňadra co květ vonný.“ Hle! deštěm zlatých růží letly zpátky. 64

Kniha Zlatou stezkou (1888)
Autor Xaver Dvořák