Mater misericordiae.

Xaver Dvořák

Nad vírem světů schýlen jsem se díval v tu propasť lidských srdcí; jak se chvějí, já slyšel stonem vzdechů, beznadějí a utrpení, jak v nich hřímá příval. Hlas jejich v jeden výkřik divě splýval i bouři překřik’ a jak nad peřeji se moří vznášel mračna pochmúrněji vždy výš – kraj celý víc se stmíval. V mou duši bolesť nevýslovná lehla – Tu náhle mračnem tím zář jasná šlehla, zem chvěla se – a hlas Tvůj, Matko, sladký já slyšel znít: „O vzdechy, srdcí stony, zas klesněte zpět v ňadra co květ vonný.“ Hle! deštěm zlatých růží letly zpátky.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

208. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. U TELEFONU (Otokar Fischer)
  2. Zvony. (Rudolf Richard Hofmeister)
  3. Chtěl jsem ti říci... (Augustin Eugen Mužík)
  4. Upomínky. (Adolf Heyduk)
  5. Odchod. (Václav Antonín Crha)
  6. ZVONY. (Bohdan Kaminský)
  7. Já zpíval v bouři, blesky mě bily, (Josef Holý)
  8. XVIII. ZAVEDENÝ OVČÁK. (Petr Křička)
  9. NA HUDBU. (Josef Václav Frič)
  10. Slovo (Otokar Fischer)