Zvony.

Rudolf Richard Hofmeister

Ó zvony milé mojí domoviny, kdy uslyším zas tajemný váš zvuk, jenž s duše mojí střásá černé stíny jak odpuštění hlas všech lidí viny, a z srdce vyhnancova trýzeň muk... Osudem zahnán v cizí kraje dálné, ve světa kolotavý vír a shon, v své duši, kterou dusí boly palné, já stále slouchám zvuky vaše žalné a teskný, srdcem hýbající ston! Ó zvučte zvony, dál v mé duši zněte, utlumte na vždy chmurný její cit, šílenou fugou jako moře hřměte, bol každý přehlušte, který ji hněte, a umačkejte, přiměte jej v klid!

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

88. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. OKNA VEČER. (Adolf Brabec)
  2. U TELEFONU (Otokar Fischer)
  3. Až do houštin temnošera (Adolf Heyduk)
  4. Mater misericordiae. (Xaver Dvořák)
  5. Upomínky. (Adolf Heyduk)
  6. V pláči temný mrak se žene, (Rudolf Mayer)
  7. Písni. (Adolf Brabec)
  8. ZVONY. (Bohdan Kaminský)
  9. Zda k Tobě doletí...? (Julius Alois Koráb)
  10. Za skřivánkem. (Adolf Brabec)