Chtěl jsem ti říci...

Augustin Eugen Mužík

sám již nevím ani, snad jen, že v světě nenajdu víc míru, co poprve jsem bouřnou vzbudil lyru, jíž struny rve teď život bez ustání. Trud, lítost, marné touhy, lidské žaly, a smutek srdce z nich se věčně loudí, krev žlučí otrávena jimi proudí, bol z bolů cizích stesk mi činí stálý. A mládí ztracené v ně hořce kvílí, stín prázdných illusí se jimi chvěje, bůh klade na ně tíhu beznaděje, již ony nésti nemají juž síly. – – To, dobrý anděli, den za dnem skládá můj život trnový, a přec ni jeden dech sladký harfy té za celý žití Eden by neprodala moje duše ráda.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

325. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mater misericordiae. (Xaver Dvořák)
  2. JARO V CIZINĚ. (Bohuslav Květ)
  3. Upomínky. (Adolf Heyduk)
  4. Co tobě po tom! (Herma Pilbauerová)
  5. Až zemru... (Josef Kuchař)
  6. Co bylo moje dětství? Bázeň, touha. (Zikmund Winter)
  7. Jiná píseň. (Jaroslav Vrchlický)
  8. Zase budu zpívat!... (Rudolf Richard Hofmeister)
  9. Těžký sen. (Berta Mühlsteinová)
  10. XLV. Na stráni pne se mohyla, (Gustav Pfleger Moravský)