Chtěl jsem ti říci...

Augustin Eugen Mužík

Chtěl jsem ti říci....říci...
sám již nevím ani, snad jen, že v světě nenajdu víc míru, co poprve jsem bouřnou vzbudil lyru, jíž struny rve teď život bez ustání. Trud, lítost, marné touhy, lidské žaly, a smutek srdce z nich se věčně loudí, krev žlučí otrávena jimi proudí, bol z bolů cizích stesk mi činí stálý. A mládí ztracené v ně hořce kvílí, stín prázdných illusí se jimi chvěje, bůh klade na ně tíhu beznaděje, již ony nésti nemají juž síly. – – To, dobrý anděli, den za dnem skládá můj život trnový, a přec ni jeden dech sladký harfy té za celý žití Eden by neprodala moje duše ráda. [13]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík