Consolatrix nostra.

Xaver Dvořák

Consolatrix nostra.
Hle, jarní večer v červáncích juž plane a zlatem modré hory obsypává, list nachem hoří, perlami zas tráva a s větví vlajou flóry mlhotkané. Vzduch čistý je – je cítiť růže plané i vůni fial z kalichu jak vstává, zříť stínů tlumtlum, jak letí v lada tmavá a záři měsíce, když v temno skane. Ve stínu lip, hle, kaplička se bělá, zkad dítek zaznívá v kraj píseň vřelá, až ohlas její vzbudil vlny ze sna, jak zlatý paprsk na větvích se třás’, pak vzdechem mluvil ve mně, v srdce klesna: „Ó matko, matko! neopouštěj nás!“ 92

Kniha Zlatou stezkou (1888)
Autor Xaver Dvořák