Consolatrix nostra.

Xaver Dvořák

Hle, jarní večer v červáncích juž plane a zlatem modré hory obsypává, list nachem hoří, perlami zas tráva a s větví vlajou flóry mlhotkané. Vzduch čistý je – je cítiť růže plané i vůni fial z kalichu jak vstává, zříť stínů tlum, jak letí v lada tmavá a záři měsíce, když v temno skane. Ve stínu lip, hle, kaplička se bělá, zkad dítek zaznívá v kraj píseň vřelá, až ohlas její vzbudil vlny ze sna, jak zlatý paprsk na větvích se třás’, pak vzdechem mluvil ve mně, v srdce klesna: „Ó matko, matko! neopouštěj nás!“

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

419. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MELODIE VEČERA. (Adolf Brabec)
  2. Květnová noc. (Alois Škampa)
  3. Modrý večer. (Alfons Breska)
  4. VYSOKÁ CHVÍLE (Hermor Lilia)
  5. VEČER. (Herma Pilbauerová)
  6. JAROSLAVNA. (Karel Hynek Mácha)
  7. Hudba ohně. (Alfons Breska)
  8. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Z JARA. (Julius Zeyer)
  10. JARNÍ SLOKY. (Karel Babánek)