VYSOKÁ CHVÍLE

Hermor Lilia

Ve vánku prvně prochladlém již jesenní má útulnost šeravý sestaralých listů šum, jak mnoho jich když k sobě choulí se, teplo střádajíce před spánkem. Bleďounce sirné mráčky, zelenavě šedé, fialovošeré s krajem oranžovým, tanou na světelné záplavě, v níž zhynulé se taví letní růže, nad hřebeny kaplí zčernávajících. V uzavřeném chrámu slabý dívčí zpěv, tam v liduprázdnu jásá vzdáleně, k výším vzlétá křídlem milostným. Zpěvu zavřenost a mráčků zadumání, černá ostrost křehkých hřebenů: Tiše obloha se otevřela k věčnu.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

594. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Dešťové krůpěje. (Jaroslav Vrchlický)
  2. MELODIE VEČERA. (Adolf Brabec)
  3. Consolatrix nostra. (Xaver Dvořák)
  4. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  5. Již šero řinulo se... (Augustin Eugen Mužík)
  6. Do ciziny. (Albína Dvořáková-Mráčková)
  7. LISTÍ PADÁ. (Pavla Maternová)
  8. Z JARA. (Julius Zeyer)
  9. POSLEDNÍ RŮŽE (Antonín Sova)
  10. VEČER. (Herma Pilbauerová)