PODZIMNÍ DEN.

Jaroslav Vrchlický

Nad tichou zemí zářné slunce stojí a zlatým paprskem se dívá v lesy, jak příroda si pomalu hrob strojí v pavouků vláknech, v listí pestré směsi. Mně pod oknem keř růží znova zkvetá; hle, motýl k němu ještě zalet’ bílý; snad poslední to pozdravení leta, snad poslední to úsměv u mohyly! Na holých kmenech plné hrozny vína se v zlaté pýše svojí sluní klidně, v nich na svou mladost zem’ se rozpomíná a vzpomínkou tou usmívá se vlídně. A lehce slunce šípem poraněno do svadlé trávy jab’ko s větví padá, v něm poslední svou obět a své věno strom na ňadra své věčné matky skládá. Sním u okna a vidím ptactvo tažné, niv lesk i barvy tknuté umíráním, třpyt vln i chvat, v azuru slunce vlažné, a vidím vše a sotva slze bráním. A jest mi, jak bych s myslí rozechvělou měl toto vše v své nitro uzavříti, bych přírodu v své hrudi nosil celou, až přijde stáří, tato zima žití! Až přijde pro mne chvíle umírání, bych lehčeji moh’ v divém roztoužení na ňadra matky s jasnou klesnout skrání, juž v sobě splniv nové narození!

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

107. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Podzimní úsměv. (Eliška Krásnohorská)
  2. PÍSEŇ. (Josef Václav Sládek)
  3. MOUCHA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. KOČIČKY. (Jaroslav Vrchlický)
  5. V jeseni. (Vojtěch Pakosta)
  6. ČERVÁNKY MIZÍ. (Louis Křikava)
  7. TŘI JIZBY. (Antonín Klášterský)
  8. Hrozny. (Alfons Breska)
  9. VI. Zde „alej vzdechů“! Ruku na kordísku (Jaroslav Vrchlický)
  10. ROZBITÉ OKNO. (František Kvapil)