Podzimní úsměv.

Eliška Krásnohorská

Pod střechu slunnou vine se réva, brunátné hrozny dmou se jí silou; paprsek vroucí zplna se vlévá okénkem nízkým na hlavu bílou. Dědoušku zlatý, čemu to kyne veselý úsměv staré tvé líce? zdali té bujné úrodě vinné, v okno se pnoucí na pružné snítce? Těší tě podzim, jenžto tak žehnán jako tvé stáří pohodou dráhnou? Čápů-li houfec, z daleka sehnán, blankytem bledým k jihu kdy táhnou? Hle jak mu líce rozkoší zkvétá! Kam to tím sivým okem tak září? Těší jej mihot babího léta, – v přírodě první šedina stáří? Hle – ruce vetché z okénka shýbá, hle – již je chytá, blažen, již má je – dítko! To v zlatou hlavinku líbá, věčnou tu naděj příštího máje!

Patří do shluku

babí, vlákno, pavučina, pavouk, nit, nitka, léto, opříst, jeseň, opřádat

122. báseň z celkových 377

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODZIMNÍ DEN. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Idylla. (Alois Škampa)
  3. DĚTSKÉ SNY. (Jaroslav Vrchlický)
  4. ROZBITÉ OKNO. (František Kvapil)
  5. Hrozny. (Alfons Breska)
  6. PÍSEŇ. (Josef Václav Sládek)
  7. Pod Bajerekem. (Vojtěch Pakosta)
  8. ČESKÁ CHALUPA. (František Kvapil)
  9. Vlaštovička. (Adolf Heyduk)
  10. OTAKAR MOKRÝ. (Karel Mašek)