I. NEZNÁMOU ŘEČÍ.

Jaroslav Vrchlický

Neznámou řečí, vím to, zpěv můj zní ti, však oka tvého svit mi dobře známý, tak v šero lesů mezi ruinami na severu v mé vlasti měsíc svítí. Ó nech mne na tvých plných ňadrech sníti! Jest sladko plout nad vášní hlubinami, když víme, že jest lásky anděl s námi, jenž v srázném pádu na křídlo nás chytí. Nechť klesneme! Tvých očí ve azuru můj duch si zdřimne zatím na tvé hrudi, jak snící kondor na křídlech své touhy, až láskou naší pohnut Bůh se vzbudí, své hvězdy strhá a z nich řetěz dlouhý si uplete a vytáhne nás vzhůru!

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

472. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ve skalách pěšina... (Rudolf Richard Hofmeister)
  2. Sen lásky. (Josef Václav Sládek)
  3. ROZJASNĚNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Dohovor. (Josef Václav Frič)
  5. V TIŠI. (Eliška Krásnohorská)
  6. XII. (Jaroslav Vrchlický)
  7. * * * (Alfons Breska)
  8. SVÝM PÍSNÍM. (Josef Václav Sládek)
  9. LUNĚ (Alfons Breska)
  10. Proč oči slzely. (Berta Mühlsteinová)