Píseň v bouři.
Toť příšerná je houpačka,
sem, tam!
Toť slaná, kalná omáčka,
br! plný chřtán jí mám!
Tma na dalekém obzoru
a jde to dolů, nahoru,
sem, tam!
Hoj k hvězdám nás to houplo teď,
zas v hloub!
Ba, nejsme víc než bídná smeť.
Král bouře v moře stoup’
jen jednou nohou, bude tíž,
až oběma k nám skočí blíž
a v hloub.
Hoj, jak to hvízdá v provazech,
ký svist!
Jsme v divokých těch nárazech
co ve vichřici list.
Kde smích je dam a pánů žert?
Jen lodník kleje: Vem to čert!
v ten svist.
13
Halo, tam rána z děla, hoj,
tam blesk!
Sjel do vln, vzkypěl jejich roj,
až do kajut zněl třesk,
náš Leviathan do žeber
snad ránu dostal, jak pad’ v šer
ten blesk!
Aj, při číši se v klidu smát –
ký div!
Leč na palubě v bouři stát,
do vln zpěněných hřív
svůj houkat vzdor a divý ples,
a letět v peklo, do nebes:
to div!
14