Píseň v bouři.

Jaroslav Vrchlický

Píseň v bouři.
Toť příšerná je houpačka, sem, tam! Toť slaná, kalná omáčka, br! plný chřtán jí mám! Tma na dalekém obzoru a jde to dolů, nahoru, sem, tam! Hoj k hvězdám nás to houplo teď, zas v hloub! Ba, nejsme víc než bídná smeť. Král bouře v moře stoup’ jen jednou nohou, bude tíž, až oběma k nám skočí blíž a v hloub. Hoj, jak to hvízdá v provazech, ký svist! Jsme v divokých těch nárazech co ve vichřici list. Kde smích je dam a pánů žert? Jen lodník kleje: Vem to čert! v ten svist. 13 Halo, tam rána z děla, hoj, tam blesk! Sjel do vln, vzkypěl jejich roj, až do kajut zněl třesk, náš Leviathan do žeber snad ránu dostal, jak pad’ v šer ten blesk! Aj, při číši se v klidu smát – ký div! Leč na palubě v bouři stát, do vln zpěněných hřív svůj houkat vzdor a divý ples, a letět v peklo, do nebes: to div! 14