Ostrov světla.

Jaroslav Vrchlický

Ostrov světla.
Juž bylo po západu, vlhký vzduch a průhledný bez nejmenšího hnutí, spal vítr kdesi ve vln obejmutí, ve výši zněl jen ptačích křídel ruch... Na tichých vodách náhle světla pruh blýsk’, rostl v zlatém nyní zaplanutí, teď jako ostrov paprskové žlutí jej tkali v báječný a luzný kruh. Po slunci dávno ani stopy není, jen odlesk jeho zde ten ostrov kreslí pln jasu, světla, kouzla, poesie. – Na ostrov báje myslil jsem tu v snění, za jehož druhdy fantomem se nesly, ač darmo, plavců sny. – Kde teď se kryje? 18