Cestou Hollandskem.

Jaroslav Vrchlický

Cestou Hollandskem.
Jen dlouhé louky, řady živých plotů ve tučné trávě dav pestrého skotu, jenž klidně leží, přežvykuje snivě, a řady větrníků v dlouhé nivě. Ni vesnice, jen štít čistého domu se kmitne místem houští starých stromů, a zas jen louky, strouhy, skot a mlýny, kraj stinný tak a spolu božsky líný. Cos jako pára v dálce obzor halí. Ó jistě, jistě tam se moře valí! Rty cítí jeho sůl, vzduch jest jí plný; ó slyším v tichu dunět jeho vlny. Jak oživly by mlýny, v šumném víru se točí řad jich – kraj však dál spí v míru; týž stále obraz starý a přec nový. – Ó skote Pottrův, ženy Rubensovy! 24