IV. Myšlénky blaseovaných.

Jaroslav Vrchlický

IV.
Myšlénky blaseovaných.

Tak z generace v generaci stejně to chodí, tanec věru čarodějně se mladých myslí divem dotýká, jim brány ráje odmyká. Však co je nám těch světel plam? ty nahé šíje, ve vlasech ten květ? ty brillianty na skráni? Nás nudí i kvapíku běsný let a celý svět, nám zbylo zívání – jen zívání! 116