Vzpomínka.

Jaroslav Vrchlický

Vzpomínka.
Jak ve snu plujem, jako v měkkém peří, u černé kávy dámy, páni v směsi, tu hlučný hovor, tam smích zazněl kdesi a cigar hvězdy rudé planou v šeři. Tu grog, tam rum se nosí po večeři na dobrou noc – tma na ráhna se věsí. Co nám je bezdna děs a skalin tesy? Zrak ironicky obzor valný měří... Jak volno všem je, myslí mou tu letí vzpomínka na Vikynky, moře děti, jak hůř jim bylo na chatrném vraku. Touž cestou jezdívali, déšť a sněhy jim kalívaly tvář a větru šlehy. Což nám je hej! – Ted vyšel měsíc z mraku. 20