Na Lüneburské stepi.

Jaroslav Vrchlický

Na Lüneburské stepi.
Step se táhne, step se táhne do daleka, bezdná, dlouhá, zdá se čekat na člověka. Jak bod on se mihne na kraj její řízy, jak stín přejde po ní a zas jak bod zmizí. Vřes jen kvete, vřes jen kvete po ní kolem, mrak jen letí, mrak jen letí dlouhým polem. Stesk tě schvátí, když zříš mračna v mlhy změti, věříš: V rej to čarodějky kamsi letí... 25