VIII.

Jaroslav Vrchlický

VIII.
Jak Faust druhdy při kahanci s bible překladem se hmoždil, nežli z pudla zjevil se mu otec negace vší, Satan, jak se trudil, překládaje: „Na počátku bylo slovo“slovo“, nikoli ne, „důmysl“ byl, a pak zas to brkem přeškrt’ rozkousaným, rozskřípaným, utíraje pot si s čela omaštěným rukávem; a zas mačkal svoje spánky, kroutil se a v potu tváře napsal: „Nejdřív byla síla,“ prst pak opřel proti hlavě, lampu utřel prskající a pak znova s vážnou lící přetrh’ prázdné slovo „síla“ a jak druhdy Archimedes, (který vyběh’ nahý z lázně a jak blázen po ulicích běhal křiče: Eureka!) radostí jsa divou zpitý napsal místo „slova“– „čin“: Tak já sedím ve své jizbě při kahanci doutnajícím, nečtu bibli, pouze rovnám sladkomřivé, nyvé, snivé první lásky dopisy. 97 A tu cítím, jaký blázen, jaký nedouk byl Faustus a jak velký věštec lásky, z Pathmu Jan, byl v lásce děcko nezkušené, nepraktické, když si myslil na počátku, že jen v světě bylo slovo. Na počátku, moji drazí, byla pouze, pouze láska, z té však teprv slovo vzniklo, cukrování, horování, v té však skryta byla síla k bojování, odříkání, z té se prýštil smělý skutek objímání, celování a živůtku rozpínání a všecko to ostatní. Proto škrtnu v bibli klidně prázdné „slovo“ a čtu: Láska.