VII. Epilog básníkův.

Jaroslav Vrchlický

Točte se, točte! – Na záhonech tak vítr tančí a v nebesích světy! K polibku ústa nítí se v žeh, a srdce a mozek v plamenech – Ó, dívky, samy jste květy! Točte se, točte! – Života číš se takto jen vesele prázdní! Tož moudrost světa veškerou slyš: Číš k retu blíž a děvče v skok výš! Ať bručí morous: Ten blázní! Točte se, točte! Radosti tep ukryt je v tanci, vesmírem proudí. Ztracen je, kdo byl k radosti slep; na život, prázdný, bezcenný střep, kéž aspoň svit její zbloudí!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

406. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Poupata. (Jaroslav Vrchlický)
  2. XXXVIII. Z všeho, co najdeme na světě tom, (Jaroslav Vrchlický)
  3. V. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Co život dal. (Herma Pilbauerová)
  5. MROUCÍ KVĚTINY. (Josef Václav Sládek)
  6. Květy na hrob. (Adolf Heyduk)
  7. ODPOVĚĎ. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  8. Ty ke mně nevejdeš, až tvoje jaro vzplane, (Adolf Bohuslav Dostal)
  9. KŘEPČÍCÍ FAUN. (František Kvapil)
  10. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)