Dvě laně.

Jaroslav Vrchlický

Dva dny juž kníže Oldřich z Peruce na vzácnou čekal zvěř, a vždy se zachvěl, jak hnul sebou prudce ve větru strom i keř. A darmo zněla lovčích rohů echem kol zalesněná stráň, to bůh ví, kudy zmizela vždy mechem ta bílá, vzácná laň. Dne třetího zas vyjel na čekání, však sám děl: Naposled! Jel, náhle, v úval kde se hora sklání, co kouzelného zhled’. Tam dívka stála, u studánky prala, zpěv její zvonil v les, a kníže zřel, jak sukni nazvedala, jak s páží šat jí kles’. A jako světlo mezi bílé břízy když zbloudí, její pleť tak stříbrem plála, vlas jak zlato ryzí. – Ó hleď si srdce, hleď! I stojí kníže udiven a němý, zář listím hraje si, a zapomenul půvaby jat těmi na lov i na lesy. V tom udýchán sem vrazil lovec mladý, tvář v ohni, v dechu chvat: „Ó běda, kníže, co ty stojíš tady, laň padla do tenat! A nalíčil je rukou přeumělou ten lotr Kresina, ó pojď, potrestej selskou pýchu smělou, zkroť toho zlosyna!“ Hněv zkypěl v knížeti, trh’ uzdou prudce a v cvál se dali zas, kam lovec ved’ je nazpět do Peruce, a v statek vtrhli v ráz. Na dvoře, hle, nad krásnou, bílou laní ten lotr sedlák stál, ji právě skolil, hladil jí šij dlaní a do vousů se smál. A stáli jak dva mraky proti sobě, tu kníže – sedlák tam. „Hned spoutejte mu drzé ruce obě, trest vymyslím juž sám!“ A lovci juž se vrhli na sedláka. V tom dívka cloní jej, knížeti padá k nohoum letem ptáka: „Můj otec! Soucit měj!“ A kníže couvnul. – Bože, to jest ona! Tam prala před chvílí! Pod nohou její kvetla růže vonná, kol hráli motýli! A jako světlo mezi bílé břízy když zbloudí, její pleť tak stříbrem plá a vlas jako zlato ryzí: Ó hleď si srdce, hleď! A kníže couvnul – usmál se a svolil: „To můžeš štěstím zvát, že za laň, již’s mi před očima skolil, mi jinou můžeš dát!“ „Laň za laň!“ – Kresina vždy s klidnou tváří dal jemu v odpověď. A na bříze pták zpíval jásající: Ó hleď si srdce, hleď!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jelen, lovec, paroh, laň, srna, pytlák, srnec, myslivec, lovčí, zvěř

183. báseň z celkových 452

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ticho sváteční. (Augustin Eugen Mužík)
  2. LX. „Těsno jest mi v hradě – takto praví (František Jaroslav Kamenický)
  3. NA KRATOCHVÍLI. (Antonín Klášterský)
  4. báseň bez názvu (Antal Stašek)
  5. XXVIII. Lesy mlčí, podřimují, (Vítězslav Hálek)
  6. XLVI. Ušla šípu, v stínech hustých (František Ladislav Čelakovský)
  7. VLADIMÍR. (Ferdinand Tomek)
  8. Jaromír a Vršovci. (Jan z Hvězdy)
  9. Na čekání. (Josef Baše)
  10. Svatobijce. (Vojtěch Lešetický)