Sloky.

Jaroslav Vrchlický

Rád umřel bych jak zvonů ohlasy, jež v svatvečera tichu doznívají, ty mírem světí lidské zápasy a v dozvuku svém balsám víry tají. Rád umřel bych jak vlna v rákosí, jež k břehům květným z večera je hnána, ta perlami kol trávu porosí a ještě slunce pozlatí ji z rána. Rád umřel bych jak vůně jasmínu, z vadnoucích poupat jež se vine tiše, ta v každém dechu volá: Zahynu! a přec i v smrti požehnání dýše. Rád umřel bych jak slovo na rtech Tvých, jak na Tvém čele milostný nach studu, jak v důlku líček Tvojích usnul smích, když řekla jsi, že ještě šťastným budu!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

astra, jeseň, podzim, podzimní, uvadlý, babí, listí, záhon, léto, akacie

49. báseň z celkových 227

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MŮJ BOŽE!. (Jaroslav Vrchlický)
  2. RONDA. (Vladimír Frída)
  3. To osud! (Jaroslav Vrchlický)
  4. Carpe diem! (Jaroslav Vrchlický)
  5. ZA VOJÁKEM (Božena Benešová)
  6. Fialy. (Jaroslav Vrchlický)
  7. Anděl. (Adolf Heyduk)
  8. PROLOG. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Sonet – podobizna. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Vzpomínka. (Josef Václav Sládek)