Skloň se...

Jaroslav Vrchlický

Skloň se tak, by Tvého čela dotekla se moje ústa, abys v tichu uslyšela, kterak nová píseň vzrůstá. Roste Tvojím sladkým dechem, milou vůní kolébána, jako zvonek mezi mechem, nad nímž rdí se růže planá. Roste pod nebem Tvých zraků, ve zátiší sladkých snění: ó jen líbej bez rozpaků, ať se brzy v poupě změní! Roste na Tvé bílé hrudi, zlatý pel v Tvé srdce střásá, jako květ, jenž jaro budí a nám jaro lásky hlásá. Roste tajných zvěstí plna, když mne Tvoje náruč stiská, jak pramínku hbitá vlna, když zazvoní o skaliska. Skloň se, ať v ni slza skane, jež se chvěje na Tvém víčku; políbím Tě – a juž vzplane plnou růží v Tvojím líčku!

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

25. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Ukolébavka. (Otakar Mokrý)
  2. MOTIVY Z LIBOSADU. (Irma Geisslová)
  3. Úvodem k hudební produkci. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Staré aleji. (Alois Škampa)
  5. NA RŮŽÍCH. (Otakar Auředníček)
  6. Ty stárneš, píseň tvá se stále vrací (Jaroslav Vrchlický)
  7. Z lesů. (Růžena Jesenská)
  8. II. Jaká to noc a sen! Mně v prsou bouře hučí. (František Táborský)
  9. SLOKY. (František Kvapil)
  10. SLOKY. (Jaroslav Vrchlický)