PROBUZENÍ ZEMĚ

Xaver Dvořák

Jde jaro, hnul se led, je nebe úsměv sám a s duše stín se zved’; jde jaro a jde k nám. Strom pučí, strom i keř, skřivan se v azur zdvih’; i ty se zvedneš, věř, kam skřivan nedostih’. Vzduch čist je a křišťál sám, jak víno opojí; ty chvíle sladké znám: růst novou nadějí. Zas cítit mízu hnát do kmene v každou snět, když v duši život zvad’, zas nový rozvíjet! Jde jaro, hnul se led, sám úsměv nebe je i s duše stín se zved’ a klíčí naděje!

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

115. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z RANNÝCH POTULEK. (Alois Škampa)
  2. JARNÍ MOTIVY. (Herma Pilbauerová)
  3. Šumavské motivy. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Někam do daleka. (Růžena Jesenská)
  5. Kruhy v duši. (Jaroslav Vrchlický)
  6. POHÁDKA DÁVNO UPRCHLÉHO JARA. (Josef Kuchař)
  7. IRMA. (Otakar Georgius Paroubek)
  8. Causerie jarní. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Zas v lese. (Růžena Jesenská)
  10. Z podzimních toulek. (Alois Škampa)