SMUTEK PODJESENĚ

Xaver Dvořák

SMUTEK PODJESENĚ
Šerý stín se míhá krajem, vlečku plouží za sebou; do lesů se ztrácí tmou, všechno tichne tuchy tajem. Každý strom chví do vrcholu, listí zakroužilo hned a pak kanulo v zem zpět, jako slza kane v bolu. Nebe jako zakouřené z ohňů pastvin dál a blíž, na všem smutku jakby tíž – je to smutek podjeseně. Z polí jen zní píseň plesná, sedlák oře pro ozim, zpívá těm svým nadějím, však zas přijde žeň a vesna! „Přijde!“ mluví do srdce mi hlasná píseň sedláka; nad hlavou jdou oblaka – a mír sladký přistřel zemi! 20

Kniha Zrcadlení na hlubinách (1936)
Autor Xaver Dvořák