PO BOUŘI.

Jaroslav Vrchlický

Po ráně rána drtící... Však dosud stojí strom, sjel dolů vždy blesk smrtící, kmen nerozrazil hrom. Sám diví se, že posud tkví v svých pevných kořenech, a nechť se rána nezjizví, nechť neskryje ji mech, kmen dále vzpne koš haluzí, a větřík šumí v nich, pár mrtvých ptáků illusí jen krutý blesk ten stih’. Sem nové spějte údery, mne nepoleká hrom, jsou marny rány veškery. Co zmohou? – Vím, jsem strom!

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

78. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. V lomech. (Matěj Anastazia Šimáček)
  2. Bouře. (František Cajthaml-Liberté)
  3. Dvojí hrom. (Rudolf Pokorný)
  4. Přibitý pták. (Antonín Klášterský)
  5. Podloudníci. (Vojtěch Pakosta)
  6. Živlové. (Jaroslav Vrchlický)
  7. LXIX. Jak ten vichr stromy třese, (Jaroslav Vrchlický)
  8. PSÁNO PO SNU, V NĚMŽ SE MI ZDÁLO, ŽE JSEM OSLEPL. (Antonín Klášterský)
  9. JAK TO BÝVÁ. (Jaroslav Vrchlický)
  10. Per aspera... (Vojtěch Pakosta)