PO BOUŘI.

Jaroslav Vrchlický

PO BOUŘI.
Po ráně rána drtící... Však dosud stojí strom, sjel dolů vždy blesk smrtící, kmen nerozrazil hrom. Sám diví se, že posud tkví v svých pevných kořenech, a nechť se rána nezjizví, nechť neskryje ji mech, kmen dále vzpne koš haluzí, a větřík šumí v nich, pár mrtvých ptáků illusí jen krutý blesk ten stih’. Sem nové spějte údery, mne nepoleká hrom, jsou marny rány veškery. Co zmohou? – Vím, jsem strom! 52