KROVKY.

KROVKY.
Krovky bledé, šedé, krovky celé zlaté, průsvitné a hnědé, ploché, rýhovaté, krovky jako drátěné, krovky jako plátěné, s body, čárkovaté! Tisíc ve vás nástrojů od března až v květen, bas a houslí, obojů, klarinetů, fléten, tisíc ve vás housliček, tisíc ve vás dušiček, z nichž je kosmos zhněten. Pod kvetoucí lipou na mžik postůj malý, jak se tóny sypou v sluch ti zblízka, zdáli, 45 je to včela, komár, vos, basista čmel virtuos, koncert kosmu stálý! Šustí to a svistí u koníčků z lučin, drnká, brnká v listí, z mlází, bříz a bučin; a kde trůní tůní šer, lehká křídla efemer padla do pavučin. Hodinky jak smrti kdes to slyšíš tikat, tře se to a vrtí, pak to začne bzikat, nad vším stromů v koruně královna jak na trůně ostrý jásot cikád. V hlubší tón to sjede, sršán to či ovád, svoji stále vede, chrobák líp se chovat neumí a bez mezí spěchá v prachu, po mezi dál své dumy snovat. Vážka též se kmitne, chrysoprasem hoří, vlítne v pole žitné, 46 odtud v strom se noří, hodí v listu sklepení hrst drahého kamení, čím hloub v tmu se boří. Jepice a mouchy barev všech i tvarů, pod různými rouchy v mlze jako v žáru, ať to zní, ať umírá, orkestr jest vesmíra, hudba v suchopáru! 47