VŮNĚ.

Jaroslav Vrchlický

VŮNĚ.
Vždycky něco vypravují, mystické co, tajemné... k duši vždycky vlákna snují v sympatii vzájemné, nebo její tykadla jsou, k duším cestu hledají, než se ve záchvěvu sledním mroucím dechem vydají. Nemohla si lepších poslů cudná Psyché najíti... Ó, hleď aspoň jedinou z nich v nitro pevně zavříti, ať tam tiše, zbožně dýchá, tvého světa výsluní, dechem jásá třpyt a krása, – duše dlí jen ve vůni! 72