VŮNĚ.

Jaroslav Vrchlický

Vždycky něco vypravují, mystické co, tajemné... k duši vždycky vlákna snují v sympatii vzájemné, nebo její tykadla jsou, k duším cestu hledají, než se ve záchvěvu sledním mroucím dechem vydají. Nemohla si lepších poslů cudná Psyché najíti... Ó, hleď aspoň jedinou z nich v nitro pevně zavříti, ať tam tiše, zbožně dýchá, tvého světa výsluní, dechem jásá třpyt a krása, – duše dlí jen ve vůni!

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

535. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. SMUTKY NESMRTELNÝCH. (František Rybář)
  2. V HOŘÍCÍM KEŘI. (Jan Spáčil-Žeranovský)
  3. Setmění. (Julius Alois Koráb)
  4. HUDBA ŽENY. (Zikmund Winter)
  5. II. Somnambula. (Jiří Karásek)
  6. DUŠE (Jan Opolský)
  7. V Naslouchej, duše má, když opustila’s právě (Rudolf Medek)
  8. Ve stínu. (Rudolf Richard Hofmeister)
  9. Výkřik ze tmy. (Milan Fučík)
  10. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)