PŘIZNÁNÍ STARÉHO STROMU.

Jaroslav Vrchlický

PŘIZNÁNÍ STARÉHO STROMU.
Ach, víc let než sto padesát zřím zeleň svou a v trávě rosu, kdy v snětech svých jsem viděl hrát před sebou párek starých kosů. Svá vyváděli mláďata a sami přitom hra, zpěv pouhý... má duše byla dojata a starý kmen můj byl pln touhy. Táž hra, týž zpěv po letech zas, až můj se zachvěl v hloubi kořen, já děkoval a trnul, žas’, že pro ty ptáky byl jsem stvořen! 51