V JESENI.

Jaroslav Vrchlický

V JESENI.
Celé stohy spadlých listů šustí mi dnes u nohou, celé šiky tažných ptáků odlétají oblohou. Bože, ptáš se, zase jeseň? – Pod lipou co mrtvých včel! Nedolétly k úlům ani, jakýs vichr do nich vjel. Nejedna z nich živa ještě – plaše zvedá křídel tkáň, soucitně ji z prachu zvedneš, položíš ji na svou dlaň, dýcháš na ni, znenadání polomrtvá bodne tě... Potom umře. – Brachu, tak se daří všemu na světě. 71