VĚČNÝ TAJ.

Jaroslav Vrchlický

Věčný taj nás obejímá všady, kolem, kam se hneš, neznámé, to všady dřímá, v snění svém je nalezneš. Bereš? Dáváš? Padáš? Vstoupáš? Nač ty hádky a ten spor, v nejistotě jen se houpáš, oč jsi víc než meteor? Oč jsi víc než slza v líci, oč jsi víc než ňader vzdech? Věčný taj! – Co můžeš říci? Hroby obroste týž mech! V prostoru se světy tříští, ospalému kosmu báj, ale mudrc doby příští rozluští přec jejich taj. Nedoufati ani toto, proč by člověk žíti měl? Mlčíš? Ozvi se již, hmoto! Či snad vesmír oněměl? Pohádko mé mysli snivé, spřádej se a dále hraj! Světlo vzejde pozděj, dříve, ale v taji byl náš ráj!

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

161. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLII. Sen zamkni nám oči do pevna, (František Leubner)
  2. V TROSKÁCH ŘÍMSKÉHO PALATIA. (Josef Svatopluk Machar)
  3. 2   Co na tom, dnes že nechtějí tě znát! (Otokar Fischer)
  4. FINIS (Karel Dostál-Lutinov)
  5. XL. Co jste vy, nebes zlaté světy, (Vítězslav Hálek)
  6. VEČER POD HORAMI (Božena Benešová)
  7. Člověk přírodě. (Jaroslav Vrchlický)
  8. POSLEDNÍ VĚTY (Růžena Jesenská)
  9. NAD KVĚTINOU. (Josef Václav Sládek)
  10. JDA KOLEM HROBU NEZNÁMÉHO ČLOVĚKA. (Jaroslav Vrchlický)