FINIS

Karel Dostál-Lutinov

Až bude třeba odejít, tak odejdeme. Na pozemský svůj byt a štít se ohlédneme. A půjdeme, kam povelí nám Nutnost odvěká. Tak duch se časem zocelí. Toť osud člověka. A zanecháme plný stůl svých snů a plánů. A jako zapřažený vůl jdem orat lánů – tak neznámých, tak vzdálených, Vesmíra brázdami. A budem místo bližních svých hovořit s hvězdami. Poznáme zcela jiný svět, než tento v prachu, kde plno klevet, sket a běd a hrůz a strachu. Tam ulehčí se hlava nám a srdce vytříbí. A v pozdrav Pravdy hlubinám nás Věčnost políbí. A starých křivd a nesnází tam zapomenem. A Pravda čistá, bez hrází nám bude věnem. A všechno zemské hemžení se bude malým zdát, až zjeví se nám v záření sám božský Majestát.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

914. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLII. Sen zamkni nám oči do pevna, (František Leubner)
  2. Kosmická píseň. (František Cajthaml-Liberté)
  3. Ultima Thule. (Jaroslav Vrchlický)
  4. VĚČNÝ TAJ. (Jaroslav Vrchlický)
  5. Svět. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Zda přijdeš? (Bohuslav Květ)
  7. HVĚZDY. (Emanuel Čenkov)
  8. My zříme příboj kvapných vln, (Jiljí Vratislav Jahn)
  9. LV. Takť člověk ve svém blouznění: (Vítězslav Hálek)
  10. HVĚZDY. (František Kvapil)