Píseň.

Jaroslav Vrchlický

Píseň.
Musí člověk hrstku štěstí stohem hoře vykoupit? Proč měl kvésti, když má v posled mřít? Jedna noc a tolik blaha! Po ní co dnů prázdných, pak žádná vláha, a jen kalný zrak! Musí všecko v žití běhu tak se neúprosně mstít, vášně v žehu pak se stále chvít? Nesčetné jsou vlny hoře, cestou přejde každý smích... Hleď, plá z moře ostrov blažených! Jednou jej se dotkne noha, jen když dosažen jest cíl, zapřeš Boha, ale víš, – tys žil! 102

Kniha Tiché kroky (1905)
Autor Jaroslav Vrchlický