Hroby na jaře.

Jaroslav Vrchlický

Kterak vlídně vítá zem unavené svoje děti v lupení a květů změti nejkrásnějším úsměvem! Zkrášlí i tu hlínu svou tisknouc drahé kosti úže, protká bledé šípků růže motýlů i brouků hrou. Sladkým se tu zdá být hrob, vše tu kvete, voní, svítí... Moci takto zahaliti v srdci rány zašlých dob! Tyto stále pukají, jejich bol je stále nový, cítíš dvakrát, v srdci rovy žádné Vesny nemají!

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vypučet, vonný, zkvést, kytka, perla, fialka

124. báseň z celkových 486

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Bílé srdce. (Zikmund Winter)
  2. BÍLÉ SRDCE. (Zikmund Winter)
  3. Rád lahodnou bych píseň zpíval. (Adolf Heyduk)
  4. S jara. (Adolf Heyduk)
  5. KONEC HÁDKY. (Jaroslav Vrchlický)
  6. Sonet o Tvé kráse. (Xaver Dvořák)
  7. Z perlové šňůrky. (Václav Šolc)
  8. Květ a plod. (Jaroslav Vrchlický)
  9. POLIBEK. (Adolf Bogner)
  10. 15. Lesní květy, lesní květy, (Vojtěch Pakosta)