Hroby na jaře.

Jaroslav Vrchlický

Hroby na jaře.
Kterak vlídně vítá zem unavené svoje děti v lupení a květů změti nejkrásnějším úsměvem! Zkrášlí i tu hlínu svou tisknouc drahé kosti úže, protká bledé šípků růže motýlů i brouků hrou. Sladkým se tu zdá být hrob, vše tu kvete, voní, svítí... Moci takto zahaliti v srdci rány zašlých dob! Tyto stále pukají, jejich bol je stále nový, cítíš dvakrát, v srdci rovy žádné Vesny nemají! 124

Kniha Tiché kroky (1905)
Autor Jaroslav Vrchlický