Hymna atheisty.

Jaroslav Vrchlický

Já nevím nic, a proto nevěřím. A přece, jdu-li hvozdu zašeřím a vidím v dál táhnoucí oblaky a ptactva shon a vše ty zázraky, kterými vždy nás vnadí příroda, když cítím, není bajkou svoboda, sen o ní aspoň přejí člověku, byť v nedohledném chvěl se daleku, a patřím v obilí, vřes, na keře, sám vlastní ustupuji nevěře, sám cítím kdes tu Ducha přítomnost, jenž strpí vše, vždyť sám jsem pouze host na velké pláště jeho obrubě, ať v blaho vede mne či k záhubě, já cítím jej – ač pro mne bez jmena. Blankytem tryskla hvězda plamenná a znikla v hloubce nebes hvězdnatých, zřím na sever a východ, západ, jih a táži se: Zda jest v té směsi hvězd? Zní z všeho odpověď: On všady jest! Tu mně se zdá, že jest i v nitru mém. Snad proto světu atheistou jsem.

Patří do shluku

pozůstávat, ženstvo, vnadit, faust, podniknutí, skvělost, vězet, jevit, sličnost, faustus

164. báseň z celkových 230

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Žaloba. (Šebestián Hněvkovský)
  2. Oslepený slavík. (Šebestián Hněvkovský)
  3. Trojí stesk. (František Ladislav Čelakovský)
  4. Založení kláštera Vyšebrodského. (Jan z Hvězdy)
  5. FR. PALACKÝ K UMCE ZPĚVŮ (Antonín Klášterský)
  6. Mé vidění. (Václav Stach)
  7. A moje lampa dohořívá. (Jaroslav Martinec)
  8. Komu zpívám. (Šebestián Hněvkovský)
  9. Květu. (Adolf Brabec)
  10. Kredo samotáře. (Jaroslav Vrchlický)